Poslední přidané komentáře
- Všechny typy
- Knihy
- Série
- Povídky
bohové, vážně? pointa byla jasná už takřka na první stránce a zbytek je neoriginální a nudně předvídatelný.
sláva, za mě první povídka se dobrým nápadem napsaná více méně slušně, i když ta čtvrtá astra je z čirého entuziazmu.
inspirace součkem a tehdejší paranoiou všeobecného sebezničení. příběh postrádá vnitřní logiku a byť samotný suprastroj je zajímavý, příběh okolo něj už ne.
vyšla v: Kočas 1985; Vesmírní diplomaté
Gaarq | ** | před 14 dny
jedna astra za odkazy na švejka, druhá za mírně absurdní humor, ale jinak je to zmatečné a bez pointy. čekal bych od autora, byť i takto dávné, něco víc.
od autora bych čekal něco víc, než jen epigonství špatné povídky.
byla by to roztomilá minipovídka, kdyby si autor-bohemista nepletl hledí s okulárem, elektronový s elektronickým a buňky s molekulami…
vyšla v: Vesmírní diplomaté
Gaarq | brak | před 18 dny
nehorázná slátanina plná stereotypních kydů o manželství, mužích, ženách a genetice roztahaná po mega stránkách. rýli nou fan.
poněkud komunální varieté, jak s bohdalkou a dvořákem. a není to ani moc humorné.
přímočará dobrodružka, nic míň, ale ani nic víc.
dokud autor nevyloudil pointu, byla to taková typická osmdesátková ekodepka, napsaná docela slušně, sice nic extra originálního, ale mělo atmosféru. ona pointa je ale jako pěst na oko a ne v tom dobré slova smyslu.
vyšla v: Vesmírní diplomaté
Gaarq | ** | před 22 dny
mravoučná banalitka, s pár bohy ze stroje a bez čehokoliv zajímavého.
vyšla v: Hvězdné hry; Ramax; Ramax*
Lucc | ** | před 25 dny
Růže v očích je trochu ulepená vesmírná romanťárna o ženách a
mužích a jejich vztazích. Opět poněkud traktátovitá, ale na rozdíl od
Ramaxu milosrdně krátká. Amily jsou docela dobře vymyšlené a nevadil mi
ani magickorealistický mechanismus probouzení ženství a ani jsem se
nezamýšlel, co to vlastně ženství je. Takové ambice nemám. Takže mnou
tato črta jen lehce prošuměla a tomu odpovídá i hodnocení.
Gaarqovi vadí nedotaženost robotí otázky. Má pravdu, ale mne to třeba
nechává v klidu. Beru zde robota jen jako vypravěče, takového
nonšalantně pseudolidského glosátora. Klidně by se to obešlo bez něj,
možná proto mne to nedráždí.
vyšla v: Hvězdné hry; Kočas 1991; Ramax; Ramax*
Lucc | ***1/2 | před 25 dny
Velmi dobré s několika velkými ale. Nebo možná spíš dost špatné
s několika skvělými prvky či momenty. První je naprosto vážně braný
náboženský motiv. A opravdu náboženský, s rozsáhlými etickými
úskalími a důsledky. To je tak těsně po revoluci občerstvující změna,
že něco takového je možné. Pan Novotný se snaží vzít genezi nové rasy
do důsledků, ale více zamlčuje a nechává na čtenáři si vše spojit,
domyslet, třeba i oponovat, což je dobře.
Druhá skvělá věc je uvěřitelná kosmologie, která je v povídce
všudypřítomná. Hvězda takových a takových vlastností, planety těmto
vlastnostem vystavené, jejich stín, pohyby v soustavě – to všechno mi
dávalo smysl a na rozdíl od mnohé sci-fi, která na sci hodně rezignuje,
mám tady pocit, že jsem opravdu ve vesmíru a jsem vystaven jeho vlivům a
úžasu z něj. Totéž cítím například při popisu habitatu nebo
v pasáži, jak Chris projíždí po povrchu planety nebo při příletu
menšího plavidla ke křižníku. Ten úžas, fascinace fyzikálními
i astronomickými možnostmi, zajímavé popisy jevů, z toho lze číst
autorovu erudici a zápal, s níž novelu psal, rozkresloval si postavení
prvků, atp. Nelze si také nevšimnout námořní terminologie, kterou autor
zcela očekávaně používá, která mi ale nepřišla ani v nejmenším
rušivá.
Jenže, jak vidíte na hodnocení, positiva nejsou v Ramaxu osamocena. Jsou zde
nejméně dvě negativa. Text je velmi dlouhý, místy nepřehledný a hodně
zastaral (= není čtivý). Prokousával jsem se jím hodně ztuha, nechtělo se
mi knihu otevírat. Někde v polovině se objeví pár dalších poměrně
důležitých postav, ale já jako čtenář jsem byl zmaten, kdo to je a proč
tam vůbec jsou. Některé popisné nebo filosofické pasáže textu by asi bylo
lepší věnovat dialogům nebo retrospektivám postav, možná i nějakému
tomu vysvětlení ohledně Fraternity, historie vývoje vesmíru, atp. Místy
jsem měl pocit, že čtu víc esej nebo traktát než beletrii. Podobnou
zkušenost mám i s Oščádalovými Bratry. Tam se mi ale líbila absurdita a
úchylnost děje i postav a ta přehlušila zmatenost až suchopárnost textu,
v podstatě mu sloužila. U Ramaxu jsem ten pocit neměl.
Samá veselá a milá zvířátka, žádné ostré kameny. Taky by vám taková ideální planeta byla podezřelá? Tenkrát za Sheckleyho byl vesmír krásně mechanický. Jako hračka na klíček. A taková je i tahle rozkošná a trochu mrazivá povídka.
vyšla v: Zpěvy hvězd a stínů
jasonix | *** | před 28 dny
Zpovykaný milionářský synek „dobývá vesmír“. Trocha donkichotské naivity a sympatické bradburyovské romantiky. Nebo naopak. Čekal jsem dotaženější pointu. Jako pohlazení je to příjemné. Nic víc.
vyšla v: Zpěvy hvězd a stínů
jasonix | **1/2 | před 28 dny
Mohla by to být predehra k rozmáchlejšímu románu nebo úvod k povídkovému cyklu… např.v duchu Tufových dobrodružství. Cosi, co má čtenáře naladit syrovou atmosférou mužského potu, oleje a nafty. Naladit na očekávaná báječná dobrodružství. Jenže ona nepřijdou.
vyšla v: Snové písně; Zpěvy hvězd a stínů
jasonix | ***1/2 | před 28 dny
Prostředí základny na vzdáleném světě je uvěřitelné, přitom respektující tajemství. Je tu hodně prostoru domýšlet si – historii planety i anamnézy protagonistů. Vztahový trojúhelník plný dilemat je sem zasazen dovedně …i s nadějným dramatickým zvratem. Jen konec želbohu překotný, šitý horkou jehlou. Od snovouků jsem čekal víc.
vyšla v: Diabolská izba; Hrůzostrašné příběhy; Z říše tajemství
louza | ***1/2 | před 38 dny
Docela fajn věc. Pointa je odhadnutelná už dávno dopředu, přesto je hezké jak autor dokázal prokreslit pomstu podvedeného manžela plasticky.
vyšla v: Devět miliard božích jmen; Hlídka; Objevitelé; Oceánem hvězd; Od Heinleina po Aldisse; Podivuhodné príbehy; Povídky ze Sedmičky; Výprava na Zemi
lamahe | **** | před 41 dny
Nadčasový text, ktorý si aj po 76-tich(!) rokoch od napísania zachoval svoje čaro. V podstate minimalistický dej a obsadenie dokážu navodiť pocit úžasu s takmer rovnakou silou, ako predtým. Fakt, že sa stal voľnou predlohou slávnej Vesmírnej odysey, len podtrhuje jeho dôležitosť pre žáner, ako taký.
Prieskum jednej nezáživnej planéty, prináša pre členov dvoch výprav nečakané problémy. Čitateľ je pri tejto poviedke stratený. Ničomu sa nedá veriť, v každej situácii máme radikálne odlišné videnie reality, nič nie je isté. Až to ku koncu človeku liezlo na nervy. Záver bol ale viac ako obstojný.
vyšla v: Pevnost 2016/06; Světy za obzorem
quinnet | *** | před 59 dny
Vo víre tanca, drôg, lásky a nádejí. Pomerne ťažká téma na spracovanie do krátkej poviedky. Príbeh bol vyrozprávaný skratkovito a ostal vo mne pocit, že to celé potrebovalo pred vydaním ešte trochu vyzrieť. Ale v globále bežnej tvorby žiadna katastrofa.
vyšla v: Pevnost 2014/07; Světy za obzorem
quinnet | ***1/2 | před 59 dny
Po náhlom kolapse červej diery ostala expedícia odrezaná od rodnej
planéty. Po mnohých desaťročiach lietajú v atmosfére nehostinnej planéty
vzducholode so svojráznym spoločenským zriadením. Hlavná hrdinka spolu so
svojím bratom sa nechtiac dostáva do jedného veľkého dobrodružstva, na
konci ktorého sa odhaľujú mnohé tajomstvá…
Jedna z najodviazanejších poviedok zbierky. Tu je najdôležitejšie, aby
príbeh nenudil a to sa podarilo.
Zajímavý koncept apokalypsy, který tady nevyznívá až tak fatálně definitivně jako v jiných dílech. Na rozdíl od nich tu kromě prokreslených postav a obrazu rozpadající se lidské společnosti dostáváme i téměř detektivní příběh vedoucí ke vcelku neočekávané pointně. Text je sice delší, ale má vše co má mít a nic mu nepřebývá. Povedená novela, která nevystřelí z bačkor, ale zaujme a potěší.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/04
Lucc | ***1/2 | před 73 dny
Nápad dobrý, ale dalo se z něj vytěžit víc. Takto jde spíš o malé podobenství o strastech dospívání a hledání vlastní identity, proložené občasným situačním či slovním vtípkem na jednu z hlavních postav – klon jedné významné osobnosti lidských dějin. Je poznat, že to psala žena, ale není to špatné, to ne. Jen občas se to ozve, silně třeba v poslední větě. Jak by asi získali DNA této osobnosti? Nebo ratolest. Proč ne plátno? Překladatelská chyba?
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | **** | před 73 dny
Fajn nápad s něčím jako převtělením. Autor se pouští do metafyzična a dělá to docela uvěřitelně. Dobré.
Dobré. Správně nihilistická povídka, která je ale ve skutečnosti humornou freskou. Opilí námořníci zle zatočí s morovými nočními můrami a ještě jim z večírku unesou baby. Roztomilé. Poeova poloha, která se moc neakcentuje.
Propracovanost charakterů i ústřední nápad je typický Hill. Takový ten mladý, co psal povídky o nafukovacím klukovi. Premisa ztroskotání v nebesích je totiž notně za vlasy přitažená, ale proč vlastně ne. Jde o fantastiku. Hrdina i jeho motivace a jeho okolí krásně reálně prokreslené. Jen mi chyběl nějaký hlubší smysl, který by stál nad tou podivnou robinsonádou a postupným rozkrýváním hrdinova nitra. Nějaký vyšší cíl jiný, než pouhé využití obskurní myšlenky. Navíc je ten text docela dlouhý. Na to co to je. Četlo se to dobře, ale kromě pár zajímavých momentů je to vlastně jen plácnutí do vody.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | **** | před 75 dny
Docela zvláštní povídka o konci světa. Forma vedení rozhovoru mezi dvěma nezemskými entitami je originální, stejně jako vylíčení celé katastrofy. I dneska by to v moři nadprodukce slušně obstálo a na dobu svého vzniku to muselo být jak z jiného světa. Kam na tohle Poe chodil?
Příběh o nocování v tajmeném opuštěném zámku, kde hrdinovi před očima vyvstává příběh umělce malující svou milou, jemuž je jeho tvroba nadevše. Kratký text, ale opravdu pěkný nápad.
vyšla v: Berenice a jiné povídky; Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy; Ohnivý kůň; Zánik domu Usherova
louza | ***1/2 | před 78 dny
Nápad s koněm fajn, ale četlo se to hrozně neergonomicky. Měl jsem problémy pochopit co se na plátně děje.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/04
Lucc | *** | před 78 dny
Je možné žít tak, že si vás lidé nevšimnou, ani když nosíte jejich šaty a přespáváte v jejich podkroví? Když jim schováte ovladač od televize nebo dáte klíče od auta na nezvyklé místo? Lehce znepokojivá dosti ženská povídka. Přece jen v ní bylo něco, co ji v mých očích řadí do mírného nadprůměru.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/03
Lucc | * | před 79 dny
Toto číslo magazínu je plné extrémů. Dvě výrazné, opravdu vynikající novelety jsou vyváženy dvěma velmi slabými povídkami. Toto je ta horší z těch dvou špatných, protože je delší. Má pár kladů. Rozdílnost myšlení, cílů a prostředků k jejich dosažení dvou postav z rozdílných světů, aluze na alexandrijskou knihovnu a jistá křehkost a krása popisů. To vše je ale přebito totálně ženským psaním, kdy autorka kašle na konzistenci světa, logiku chování postav či jejich uvedení do čtenářovy mysli, nějaké jejich rozvinutí. Vše je podřízeno nepravděpodobné a trapné romanci. V hodnocení jsem ještě velmi mírný. Povídka mne vyloženě naštvala. Asi to má být alegorie světa žen a mužů, ale je to napsáno bez atmosféry a bez čehokoliv, co by povídku povyšovalo nad rámec slohového cvičení kdejaké septimánky. Ztráta času číst.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/03
Lucc | **1/2 | před 79 dny
První povídka s Hengisem Hapthornem byla fajn. Tato je o dost slabší. Sice nepostrádá suché dialogy plné zahadologových hlášek že ‚činit závěry by nyní bylo předčasné‘ a podobně, ale je zakončena dost trapně a vlastně celá záhada je tak nějak trapná. Jako krátké zpestření do magazínu je to ok, ale číst třeba celou sbírku podobných povídek bych nechtěl. Na rozdíl od vzorů pro HH z pera pana Doylea nebo paní Christie.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/03
Lucc | ***1/2 | před 79 dny
Zcela jiná než Reedovy vesmírné povídky. Taková malá poťouchlost o mírumilovné invazi mimozemšťanů, kteří si půjčují na několik hodin lidská těla, aby jejich prostřednictvím pozorovali. Nebo ne?
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/03
Lucc | ***** | před 83 dny
Toto je moderní horor nejvyšší úrovně. Imho lepší než Barron nebo Fracassi. Velmi civilní začátek a vlastně téměř celý text, kterým jen pomalu prorůstají hyfy něčeho nezemského. Shea používá neotřelé a geniální, jen lehce mimoidní slovní prostředky. Taktéž postavy a krajina jsou zasažené podivnem jen zlehýnka. Příběh je v podstatě klasický (člověk toužící po věčnosti hledá cestu), ale celá noveleta je konstruována tak, že o příběh ani moc nejde. Ani o vyústění. Jde o tu cestu. Užil jsem si ji do posledního drápku vačice, do posledního kojotího zavytí.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/03; Poslední jednorožec+
Lucc | ***** | před 83 dny
Dvě srdce jsou pokračování Posledního jednorožce po mnoha letech.
Setkáme se se starými známými, ale jsou zde dvě nové postavy, které
hýbou dějem, a jen jedna z nich je člověk, přesněji malá vesnická holka
Zuza. Autor umí málo slovy jít na dřeň a odhalovat krásu i bolest.
Neváhá příběh vyprávět očima dívky a přesto jste ohromeni
z moudrosti, kterou v sobě nese. Neváhá ke kouzlení použít infantilních
rýmovaček. Neváhá být patetický, ale umí to tak krásně a přirozeně,
že mu to prostě nemůžete mít za zlé. Naopak, úplně tomu kouzlu
propadnete. A jen tak mezi řečí se dokáže vypořádat s tématem
stáří. Nádherná povídka, která je ozdobou nejen magazínu F&SF, ale
knihovničky každého pravého fana, stejně jako cokoliv od Petera S. Beagla.
Opravdu si nevybavuji nic, co bych od něj četl a nebylo to dokonalé.
Díky také Michaelovi za překlad. Myslím, že se zrovna do tohoto světa
vrátil moc rád a práce pro něj byla vlastně odměnou.
Moore, Catherine Lucille
vyšla v: Past v čase
sicco | ****1/2 | před 91 dny
Tahle povídka mě opravdu bavila, až je škoda, že jí autor nějak víc nerozvinul.
Moore, Catherine Lucille
vyšla v: Past v čase
sicco | ****1/2 | před 95 dny
Promě novátorská humorně šokující povídka o trpaslících. Takhle jste trpaslíky ještě nevnímali. Povídka na jejich nahlížení čerpá asi ze severských příběhů a pohádek, ale nemám nastudováno, takže nemůžu soudit.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1993/05; Objevitelé
lamahe | *** | před 95 dny
Priemerná „survival“ poviedka, ktorá dosť slabo odolala zubu času. Dvaja výskumníci atmosféry Venuše sa stretnú s nečakaným (teda len ak nerátate s tepelnou rozťažnosťou kovov) technickým problémom, ktorý vyriešia v podstate celkom náhodou. Za to body nadol. Naopak, ako hard-SF u mňa body získava za pomerne realistický opis Venuše (na rok 1965), čiastočne odľudšteného člena posádky a psychológiu medzi ním a jeho štandardným kolegom. A najmä za úvahu o možnosti jeho psychosomatických problémov (a ich riešenia).
Literárně povedená, hodně krajinomalebná povídka, vycházející patrně ze zkušenosti Poeova života. Působí v rovině krásy i tragiky a zároveň nechává otevřená zadní dvířka k interpretaci smyslu. Rozhodně artový text, který si nejsem jistý zda jsem úplně pochopil.